KOČKOPES

úterý 25. prosince 2012

Z nouze cnost

"Z nouze cnost", přesně tak lze označit letošní kočkopsí Štědrý den. Protože jsme se tentokrát opět nepostili, zlaté prasátko jsme neviděli. Ale Jéžišek či kdokoliv jiný tam nahoře nás má asi rád, a tak jsme viděli zlatého soba.

Pejsek objevil pod stromečkem neočekávaný přehrávač MP3, ze kterého byl nevýslovně nadšený. To se Jéžiškovi opravdu povedlo. (Byl totiž přibalen jako prémie k laserové tiskárně, kterou si táta s mámou objednali začátkem prosince).
Pejsek: "Mami, já vím, že jsem si ten přehrávač vůbec nezasloužil. To si jen Jéžišek na mne vzpomněl." Pravdu dí.

Další překvapení čekalo pod větvemi na mámu. Kočička: "Mami, mami, tady je takovej malej romantickej balíček pro tebe. A je to napsáno tátovým písmem." Mámě se rozbuší srdce, ale táta vrtí hlavou, že tam nic nedával. Máma balíček rozbalí. A co v něm? Tričko, které si sama zabalila, aby pod větvemi také něco měla. Jen na to mezitím zapomněla. No, stejně měla radost.

Jéžišek je fikanej. Přinesl i PC DVD ROM "Tvůrčí studio se Spidermanem", zdánlivě bezvýznamný dárek za 49,-CZK. A hle, Kočička objevila jeho potenciál a vytvořila, mimo jiné, záložku do knihy. A pak, že počítače kazí děti. Houby s voctem.
Samozřejmě, že role jsou jasně rozděleny, klaďaska nabádá ke čtení, kdežto zloun ví své.
 


neděle 16. prosince 2012

Vzpomínka

Kočkopsí máma hledala jakési domácí doklady, záruční listy a důkazy o platbách na dávno zapomenuté účty. Nic z toho samozřejmě nenašla, ale objevila tuhle fotografii.
Ta fotka může být tak dva roky stará. Na našem gauči, který se trvale nachází ve rozloženém stavu (poslední dobou již téměř ve stavu rozkladu) děti kočkopsí a jejich kamarádi tehdy zcela spontánně secvičily pro své maminky divadelní představení. O čem bylo? To už máma dávno netuší, ale vsadila by na Sen noci svatojánské. A malý kvíz nakonec: Copak to může být na obraze vlevo od okna? Uhádnete-li, odměna vás nemine.

sobota 15. prosince 2012

Ach, ta media!

Kočička s oblibou sleduje soutěžní televizní pořady a stejně tak i televizní pořady, kde se udělují jakékoliv ceny. Zatím ještě příliš nerozlišuje a stejně nadšeně shlédne Atleta roku, Paměť národa, Radoka, Československo má talent a Stardance. I když Stardance patří k jejím favoritům. Poměrně dlouho máma odolávala, než ji nechala odeslat SMS ve prospěch jejího oblíbeného páru (až v předposledním kole).  Máma doufala, že tak dlouho nevydrží pár ani Kočička.A světe div se, ten pár postoupil.
Kočička: "Mami, tak jim ta moje SMS pomohla jako dětem v Africe."
Dětem v Africe v životě nic neposlala, tak jak na to přišla?

čtvrtek 13. prosince 2012

Už je "opůlnoc"?


"Už je opůlnoc, mami?" ptává se Kočička, když někdy zůstane večer déle vzhůru. Ještě není, ale přesto tu má máma v zásobě pár písní, které se na takovou prosincovou "opůlnoc" opravdu hodí.  Koledy nejsou zlé, ale není to právě mámin šálek kávy. A teď zas něco zcela úplně jiného, jak říkají Monty Pythoni.
 Buďte stateční a vydržte až do konce. 


 



Ta poslední píseň tu není kvůli své působivosti, ale kvůli tomu jak Jiří Grossmann říká "jazz".
Protože jestli tohle není působivé, tak už nevím.
Ještě se jsem vám zapomněla říct, že si to máte pustit až bude ta opravdová "opůlnoc". 
No nic, tak máte náskok.

středa 12. prosince 2012

Heuréka!

Nepatřím právě k těm bystrým a pohotovým, ale občas se mi nečekaně rozsvítí, a já pak objevím Ameriku tak skutečnou a zřejmou, až z toho žasnu. Občas jsem přemýšlela, kde se ve mě berou moje "filmové" vášně. Zajímají mne filmy, kinematografie, v kině bych mohla strávit většinu svého života. Že by snaha o únik z reality jako v Purpurové růži z Káhiry od Woodyho Allena? Ale kde že, už to vím. Došlo mi to dnes, když jsem se asi po desáté dívala na Tenkrát na západě. Mohou za to moji rodiče. Někdy se mi v dospělosti stávalo, že jsem viděla nějaký starší film a byl mi velmi povědomý, i když jsem ho zaručeně viděla poprvé. A pak jsem si vzpomněla na mámu, jak stojí v kuchyni a líčí nám dětem děj filmu, na kterém byla předchozí večer s tátou v kině. Samozřejmě ve verzi vhodné našemu věku. Vzpomínám si právě na Tenkrát na západě a pana "Harmoniku", Borsallino, Starou pušku. Vzpomínám si na pozdní večery, kdy jsme s tátou sledovali na západoněmecké TV ARD a ZDF filmy, které u nás nebyly k vidění, nebo jen zřídka. Příliš vzdálený most, kde troubí na trubku hrdinný velitel v podání mladého Antonyho Hopkinse a Butch Cassidy a Sundance Kid skákající do vodopádu patřily k mým nejoblíbenějším. Neuměla jsem tehdy německy ani slovo a táta rozumněl možná třetinu, ale měl přehled a znal souvislosti, a tak mohl vyprávět o britském maršálovi Wesu Montgomerym a polském generálmajoru Sosabowskim. Byla jsem najatá jako struna, když na Britannicu stříhali modrý a červený drát. Možná proto mohu tyhle filmy vidět znovu a znovu, protože při nich mám pocit, že sdílím se svými rodiči něco opravdu důležitého. Já stárnu a rodiče také, ale při tom filmu je všechno jako dřív a mě je dobře. Moje děti se podivují nad volbou mých oblíbených herců, jako jsou třeba Gene Hackmann nebo Jason Robards, ani hezoun Redford se jim příliš nezamlouvá, ale díváme se společně na hodně filmů a já doufám, že na "to" také jednou přijdou. Mimochodem neznám působivější katastrofický film než je Den poté z roku 1983, právě s Robardsem v hlavní roli, a že jsem jich viděla, těch katastrofickejch filmů a některé byly i katastrofální.

A zde, dvě mouchy jednou ranou, můj oblíbený Jason Robards a hudba Enia Morriconne(ho):


středa 5. prosince 2012

And what about X´mas?

Nechcete se dívat o vánocích na Popelku? Fakt ne?
Tak zkuste tohle: Black Snake Moan 
Ten trailer je trochu zarážejcí, ale v podstatě je to úplně jinak.

Dost dobrej film, báječnej soundtrack a nejlepší  píseň u závěrečnejch titulků. A že píšu jako "skoták", se nedivte, já už to viděla dvakrát.

Pošťáci

Známe řadu poštáků přinášejících v převážné míře zprávy dobré (Pošťák Pet, Pošťák Ondra). Kupodivu běžnou poštu - stvrzenky, upomínky, letáky nevalného charakteru - roznášejí zpravidla pošťačky. Leč naše domácnost se může pochlubit tím, že má svého vlastního pošťáka, je jím Pejsek.
Právě včera obdržely Kočička s mámou zprávu tohoto znění: "Doostavte se do mého pokoje." Poté, co se společně dostavily, byly Pejskem společně a srdečně obejmuty." (zpráva dobrá). Několik minut poté nalezl táta zprávu: "Dostavte se do ložnice. Eva (40)" (zpráva pochybného charakteru). Je třeba Pejskovi přiznat, že mámin podpis umí obšlehnout celkem věrohodně. Táta se dostavil. A co ho tam čekalo? To se raději ani neptejte.

To nejsou naše vlastní děti, to jsou podvržení bazilišci.

úterý 27. listopadu 2012

In the material world

aneb trable s Jéžiškem.
Děti kočkopsí: "Mami, ale aby ten Jéžišek měl peníze na všechny ty dárky, tak by musel vyhrát v nějaké soutěži o milion. Třeba v Talentu nebo Super Star. Nebo v tý soutěži, kde se odpovídá na otázky, když všechno ví."
Pejsek: "A třeba by mohl hrát v Tipsportu, když už všechno ví."
Kočička: " To není Tipsport, to je Sazka." (už je přece jenom starší).



Pejsek: " Mami, máš mě ráda?" (otázka, kterou každodeně opakuje)
Máma: "Mám."
Pejsek: "A jak?"
Máma: "Jako svého syna."
Pejsek: "A to jako myslíš ze srdce?"
Máma: "Ze srdce."
Pejsek: "Mami, a víš, že tělo řídí mozek?"

pondělí 12. listopadu 2012

Dárečky


Co je u nás nového? Děti mají vši a máma lístky na  Joe Cockera, každému podle jeho zásluh. Je třeba dodat, že máma má vši také, ale až pojede na koncert Joe Cockera, už je určitě mít nebude.

sobota 10. listopadu 2012

Nepoučitelná

Sobotní dopoledne. Myčka myje, trouba peče, pračka pere a máma lepí.
Povzbuzena článkem u Maliny se máma rozhodla, že tentokrát tu vystřihovánku z Ábíčka opravdu dáme. Docela zapomněla na předchozí neúspěchy, zvláště ten při výrobě pevnosti Boyard, kdy asistovala celá rodina a výsledek přesto vypadal spíše jako zřícenina hradu Velhartice. Máma zvolila vystřihovánku nižší obtížnosti a Pejsek se nadchnul.
Copak stříhání, to by nám šlo. Ale co znamená "narýhujte"?! A podlepte? Aha, pravděpodobně jsme nedodrželi postup. To by mohl být problém.
V této fázi se máma začala rozmýšlet.
Máma: "Kryštofe, myslíš, že to máme dělat?"
Pejsek: "Jo, proč se ptáš?"
Máma: "Já jsem v koncích."
Pejsek (zklamaně): "Teprve na začátku, a už jsme v koncích."
Máma (mazaně): "Tak si dáme pauzu, a pak na to mrknem. Ale do toho tanku nejdu. (pro jistotu). To bychom dopadli jako Němci u Stalingradu. (Na toto téma umí máma alespoň sáhodlouze vyprávět, což Pejska na krátkou chvíli uspokojí).



Pejsek: "Do toho tanku se mnou jde táta."
Máma: "To chci vidět?"
Ale i tak "Hodně štěstí chlapci moji, a do tanku, v tank!",  já půjdu raději škrábat brambory, v tom jsem fakt dobrá.

středa 7. listopadu 2012

Marta...

Jo Marta, jo Marta... Martu zná celá parta :-)
Nevím, kteří z Vás znají  blogerku Martu, každopádně je úžasná a my jí vděčíme za mnohá povyražení , jako je třeba postcrossing a washi pásky, keškám jsme zatím nepodlehli. :-)
Tak tedy "washi pásky" :
A ještě "postcrossing":
Zkrátka se zaregistrujete a posíláte a dostáváte pohlednice do/z celého světa. Zatím jsme nováčci a ta naše nejoblíbenější a nejvzdálenější je z Kanady. A pak je těmi waschi rýžovými páskami lepíme na mapu světa, kterou máme doma na zdi. No prostě zábava penězi k nezaplacení.

neděle 4. listopadu 2012

Blízká setkání třetího druhu

Pejsek: "Mami, co je to "tentononc"?
Máma: "Počkej, jak jen bych ti to vysvětlila."
Pejsek: "Ty už jsi nám to jednou vysvětlovala. Je to výbušnina."
Máma: "???????"
Máma: " Jo, ty myslíš TNT - trinitrotoluen, to je opravdu výbušnina, ale to s tím nemá nic společného."
Pejsek: "Ale zní to stejně."

Kočička: "Mami, co to znamená "vzmuž se"?
Máma po předchozí debatě s Pejskem raději zachová absolutní mlčení.

úterý 23. října 2012

Priority

Pejsek: Mami já jsem hrdej na tebe, na tátu, na Verču a na svůj sprchovací gel Adidas.

pondělí 22. října 2012

Podzimní

Po městě jsme chodili a jen tak jsme fotili.
Minulou sobotu.













Tudy chodíme každý den, do školy, do města, z města, domů, hezká cesta, stále ještě nám nezevšedněla.

 
 
Auto pana zubaře.

 
 
 
Škola základní, u dětí nejméně oblíbená budova ve městě.
Rodiče už mají období školní docházky dávno za sebou. Momentálně je pro ně nejméně oblíbenou budouvou pravděpodobně finanční úřad.
 
Škoda a zrcadlící se historické centrum.
 
 
Kočička se zrcadlí v jakémsi okně.
 
Stromy se zrcadlí ve vodě, created by Pejsek

 
 
Renault a zrcadlící se Pejsek.
 
jen listí?
 
 
půvabná ruina
 
 
 
 
 
 
 

středa 17. října 2012

Pejskův nedozírný svět

A opět tu máme pár bonmotů z Pejskova života a jeho neobvyklého nazírání na okolní svět.

1. Noc či den? Čas v Pejskově životě nehraje žádnou roli.
Tak jednou odcházíme v pondělí ráno do školy a Kočička se rozplývá nad červánky na obloze.
Kočička: To je krása. To je krása. (výkřiky tak emotivní a hlasité, že je musí slyšet všichni sousedi)
Pejsek: Co blbneš, to je jenom západ slunce.

2. Sen či realita?
Pejsek: Dneska v noci se mi zdálo, že jsem potkal ty tři herce z Top Gear.
Kočička: A pozdravil jsi je?
Pejsek: Ne, vždyť je neznám.

3. Fantazie na hranici rodičovského chápání
(rozhovor navazující na mámino vyprávění o zaměstnání celního deklaranta)
Pejsek: Mami, a co jste dnes vezli?
Máma: Boty, hračky, oblečení, díly do bagrů, solární panely, vánoční ozdoby. A ještě spoustu jiných věcí, třeba "žertovná prsa" (máma se snažila být vtipná a opět neodhadla duševní zralost svých potomků).
Pejsek: A žertovný rozkrok taky?

P.S. V tuto chvíli považuji za nutné upozrnit, že nejsme žádní zvrhlíci, pouze se snažíme dětem nezastírat běžnou životní realitu. Ale ony nás občas i předčí. 


pondělí 15. října 2012

Pejsek je vyměněnej

Pejsek je vyměněnej, tvrdí s oblibou rodiče, vzhledem k jeho genetickým dispozicím, které zdědil bůh ví kde. Tvrdili to i o Kočičce, než se díky genetickým testům prokázalo, že opravdu k žádné výměně nedošlo. U Pejska od těchto testů raději upustili, aby se alespoň u jednoho z dětí mohli zbavit pocitu odpovědnosti za jejich vývoj. Pejsek si libuje ve společenském a elegantním oblečení, což po rodičích, kteří holdují  praktickýmh oděvům ve strohých barvách (černá, modrá, šedá), rozhodně nezdědil.
Budoucí agent jejího veličenstva.
Pejsek s oblibou recykluje vyprázdněné rolky toaletního papíru, ze kterých sériově vyrábí pouze a jen pásové tanky. (Z čehož lze vyvodit, že jeho předkem byl Suvorov nebo Ford, nebo oba dva.)
Ty vánoční čapky v ústí děl patří Koččiným bárbínám.
Pejsek jako jediný z kočkopsí rodiny má hlas i hudební sluch. 
Když si však celý den vesele prozpěvuje: "Když se nacancám, když se nacancám, když se nacancám ...", máma si uvědomí, že genetických testů není třeba, a jestli je opravdu vyměněnej, tak za toho pravého.

Vánoční týpek

Zatím, co si rozumní lidé užívají mimořádně přívětivého babího léta, škarohlídi již vzdychají, že vánoce jsou téměř za dveřmi. K nemalé nespokojenosti svých dětí nelpí kočkopsí rodiče příliš na hmotných statcích (také nemají na čem :-)) a vánoční shon je nechává celkem v klidu. Najdou se však i obzvláště vypečené dárky, kterým ani rodiče neodolají a zatouží je vlastnit.
Pro milovníky čehokoliv od Monty Python (máma) tu máme jednoho týpka, dárek za pár korun, který může představovat nedozírné bohatsví.
Černý rytíř, magnetický, zaručeně originál Monty Python, byť made in China, zakoupíte v Levných
knihách.



Určitě si s ním užijete spoustu zábavy. Je vhodný i na cesty.


   

úterý 9. října 2012

Řečičky

Řečičky se vedou a voda teče. Někdy má máma pocit, že řečičky u Kočkopsů plynou rychleji než Viktoriiny vodopády. Většinou jen přikyvuje, či jednoslovně odpovídá, dokud jí ratolesti nevyčtou vlažnou reakci (Pejsek: Ty vždycky řekneš, že je to hezký a ani se na to nepodíváš.). Čekají snad potlesk, písemné poděkování či jiné ovace? Dobrá, jednu věc máma udělat může, zvěčnit ty řečičky ve světě virtuální reality. Ačkoliv tím vzniká otázka, zda lze ve světě virtuální reality něco zvěčnit. Zkusíme tomu věřit, nic jiného nám nezbývá. :-)


Křížovka:
"To poslední písmeno můžeš doluštit hlavou!"

Večer:
"My se s tebou chceme někdy dívat na film. A zrovna teď."

Domácí práce:
"Nežehli tak rychle nebo si to neužiješ."

Imaginární světy:
"Mám tu království teplých ponoch." (Pejsek si oblékl asi 3 páry ponožek)


Dárky nosí rodiče:
"A přinesli by jste mi tohle pod stromeček?"

Volba povolání:
"Já chci pracovat jako útulkář." (útulek psí)

Kočička slyší trávu růst (tvrdí odborníci z oboru foniatrie):
Máma: "Včera jsem se dívala na Tenkrát na západě."
Kočička: "Kdo blil na záchodě?"

sobota 6. října 2012

Jak vypustit draka?

Piknik, tajemné slovo plné příslibů a dobrodružství, pro Pejska a Kočičku každopádně. V loňském roce se nám podařilo uspořádat první podzimní piknik nad lomem nedaleko našeho bydliště. A letos? Pokusili jsme se tuto akci zopakovat.
Protože vítr byl víc než příznivý, vzali jsme se sebou kromě běžných piknikových propriet i draky.
Máma: "Verunko, půjč mi draka."
Kočička: "Nepůjčím, bojím se, že se utrhne a uletí mi.
Děda: "Proč by se utrhl?"
Kočička: "V pohádce se vždycky utrhne a uletí."
Děda: "Tady nejsme v pohádce."
Kočička: " Já dám draka jen tomu, kdo s ním umí zacházet."
Máma: "Kryštofe, půjč mi draka."
Pejsek:"Tak jo."

A ten Pejskův drak mámě uletěl a utrhl se a zůstal ve větvích, stejně jako v pohádce.

úterý 2. října 2012

Hudba povznáší

Vzhledem ke zde již několikrát zmiňované krizi středního věku (já si s tím vystačím snad celý rok) se máma rozhodla, asi podruhé v životě, pro organizované pohybové aktivity a navštívila hodinu cvičení pilates. Objevila při tom na svém těle svaly, o kterých ani netušila, že existují. Respektive se snažila je objevit, neboť by měly na běžném lidském těle existovat. Kromě propoceného trika a třesoucích se nohou byla absolutním přínosem celé cvičební hodiny doprovodná hudba. Máma poslouchala Cohena a ani si neuvědomila, zda hmitá a kmitá vpravo či vlevo. Takže příští týden zas, uvidíme, jakým hudebním výběrem nás tentokrát paní cvičitelka obšťastní (Prosím, prosím, ať je to Dylan!). A ty pohyby, rukama a nohama, ty už dáme nějak do kupy.
Ale z jiného úhlu pohledu, řekněte, není to škoda potit krev při takové muzice?

pondělí 1. října 2012

Spiderman v každém z nás

Nebo alespoň v každém druhém určitě.

Zatím,co máma si stále ještě neujasnila, zda za její momentální rozpolcenost může zastydlá puberta či krize středního věku, Pejsek má zcela jasno. Je Spidermanem tělem i duší.

úterý 25. září 2012

WE ALL ...

Objevili jsme nové společné vášně, a to jsou ponorky. A nejsou to ponorky jen tak ledajaké.
Kočička, Pejsek a máma nejraději tu žlutou. We all live in the yellow submarine ....
Kočička, Pejsek a táta jednu červenou, skoro opravdovou. A nezapomínáme ani na naše nejbližší. Tak jsme na podmořský výlet vzali i plyšového Pantýrka. Není to žádný ušmudlaný plyšák, je prostě jedinečný, neboť tráví s Pejskem téměř většinu jeho života. Tenhle výlet si určitě zasloužil, za věrné služby, za společnost ve chvílích Pejskova spleenu.
 
Všimněte si, jak Pantýrek se zájmem sleduje podmořský život. Je to bystrý plyšák.
Doufejme, že nám tento společný zájem ještě dlouho vydrží. Kočkopsím dětem snad alespoň do doby než jim máma pustí film U-Boot. Ale máma si dá načas, když už to posr..la s tím Jéžiškem.
 
 
 
 
 

pondělí 24. září 2012

Můj ty Bože

Skutečnost, že dárky o Štědrém večeru nenaděluje Ježíšek nýbrž rodiče, akceptovala Kočička ve svých pěti letech celkem bez prolémů. V dětské knize objevila obrázek tatínka, který zvoní na zvonek pověšený přes dveře a přímo se dotázala, jak to tedy vlastně je. Pravdomluvní rodiče jí nic nezastírali. A Kočička je pragmatik, rodiče přece pořídí milovanému dítku cokoliv, kdežto u Ježíška to nikdy nebylo jisté. Kočička nový poznatek akceptovala, aniž by cítila jakoukoliv citovou újmu. Né tak Pejsek, Pejsek je zkrátka z jiného těsta. Ačkoliv byl Kočičkou několikrát upozorněn, jak se to s vánočními dárky vlastně má, úspěšně to ignoroval. Až dosud, do svých sedmi let.
Dnes položil mámě hloubavou otázku: Mami, a kdo vlastně nosí ty vánoční dárky?
Máma, (v domění, že Pejsek je již dostatečně zralý): No, Kryštůfku, vlastně rodiče.
Pejsek se slzou v oku: I ten jeřáb?
Máma: I ten jeřáb.
Pejsek: Tohle je můj nejhorší den v životě.
A máma si jen pomyslí, že je to to snad i její nejhorší den v životě, snad ještě horší než ten, kdy sama zjistila, že vánoční dárky nosí rodiče.

čtvrtek 13. září 2012

the Afterlife

Tak jo. Je třeba si přiznat, že nám to tu nějak vázne. Kočkopsí máma má na krku 4 křížky a na hrbu min. polovinu svého života. Dobrých knih a filmů je jako hub po dešti. Ale je to moc nebo málo? To záleží na předpovědi počasí, a ta bývá vrtkavá. Pejsek s Kočičkou standardně zahájili každý svůj vlastní nový školní rok. A máma najednou neví kudy kam. Tak tohle je ta krize středního věku, pche. Všechno víme, všechno známe, ale už si nevzpomínáme. Nakonec si máma přece jen na něco vzpomněla, na to málo, co jí život upřel: Že se nenarodila ani jako Otis Redding, Tom Waits, Michal Prokop nebo Joe Cocker. Také si vzpomněla na svůj první Open Air koncert na Spartě - Paul Simon a jeho afričtí bubeníci. Bylo jí 19 let a lístek stál 250,-CZK. Né, že by ta čísla byla rozhodující.
.
Tak tedy, život nemá chybu, a kdyby náhodou stále je tu naděje. The Afterlife.
 

úterý 10. července 2012

Vypůjčeno: PLYŠÁK-TURISTA

Kočkopsí oblíbená a inspirativní knihovnice Zuzi zveřejnila na svém knihovnickém blogu zajímavou prázdninouvou soutěž Plyšák-turista. To je zábava podle našeho gusta. Zatím pouze pár trénikových fotografií, ty pravé perly ještě přijdou. 

Vydrýs na Vydře, autor: Pejsek

Mámin Černý rytíř s válečnou kořistí po vítězství nad kališníky, autor: Máma 

Né, že bych nechtěla

Né, že bych nechtěla psát. Ale je toho tolik, že to, co se událo před měsícem, už mi přijde jako nezaznamenáníhodný středověk. Možná se k tomu jednou vrátím slovem i obrazem, za dlouhých zimních večerů, až nebudu vědět, co roupama.
Prozatím se všechny věrné čtenáře pokusím uchlácholit prázdninovým pozdravem ze Šumavy.
KRÁSNÉ DNY PRÁZDNINOVÉ PŘEJÍ KOČKOPSI!

úterý 26. června 2012

Ještě, že tu Kočičku máme

Pejsek: "Mami, co by se stalo, kdybych neměl u pindi ty kuličky?"
Máma: " Až bys byl dospělej, nemohl bys mít děti."
Pejsek: "Protože jsou v nich harpyje."
Máma se tváří nechápavě, což se jí poslední dobou stává velmi často.
Kočička poskytne vysvětlení: "Ty myslíš spermie."
A máma si jen pomyslí, že spermie se mohou za určitých okolností chovat jako harpyje.

sobota 2. června 2012

Nejdokonalejší muž světa

     Dejte mi Nobelovku, Oskara, Pulizzera, dejte mi jakoukoliv cenu, jelikož jsem porodila nejdokonalejšího muže světa (a není to Ježíš). Kdybych už nic jiného v životě nedokázala, tohle je dostačující.
    Pejsek se rozhodl, sám od sebe, že za ušetřený peníz zakoupí dárky pro celou rodinu. Jen tak, z ničeho nic. A tak jsme absolvovali sobotní nákupní procházku, vždy min. 10 kroků za Pejsekem, abychom nenarušili jeho plány, pouze případně zabránili možné kolizi. Pořídil dárky pro mámu, tátu i Kočičku. Sám si sepsal seznam i počítal útratu. Paní prodavačky tály při pohledu na uvědomělého chlapečka a bonusy se jen hrnuly, návdavkem obdržel lízátko i pendrek.
    V podvečer pak proběhlo předávání dárků v tak romantické atmosféře, že by i Rosamunde Pilcher zamáčkla slzu v oku. Máma obdržela květinu, snad první za posledních 10 let, táta čokoládu a Kočička legovou figurku. Pejsek byl blažen. Poprvé jsem uvěřila, že darující může být šťastnější než obdarovaný. Jeden se stále učí.
     Dobrá, možná mi postačí i čokoládová medaile. Pejsek totiž není tak nezištný, jak se původně zdálo. "A kdy mi to oplatíte?", pronesl před usnutím.

pátek 25. května 2012

Velmi použitečný blog

Kdysi, kdesi, měli jsme blog. Změna je život, nelpíme na minulosti, z jednoho úhlu pohledu zde začínáme, z jiného úhlu pohledu zde pokračujeme. Se ještě uvidí, jak to dopadne.