WE ALL ...

Objevili jsme nové společné vášně, a to jsou ponorky. A nejsou to ponorky jen tak ledajaké.

Kočička, Pejsek a máma nejraději tu žlutou. We all live in the yellow submarine ....

Kočička, Pejsek a táta jednu červenou, skoro opravdovou. A nezapomínáme ani na naše nejbližší. Tak jsme na podmořský výlet vzali i plyšového Pantýrka. Není to žádný ušmudlaný plyšák, je prostě jedinečný, neboť tráví s Pejskem téměř většinu jeho života. Tenhle výlet si určitě zasloužil, za věrné služby, za společnost ve chvílích Pejskova spleenu.

 

Všimněte si, jak Pantýrek se zájmem sleduje podmořský život. Je to bystrý plyšák.

Doufejme, že nám tento společný zájem ještě dlouho vydrží. Kočkopsím dětem snad alespoň do doby než jim máma pustí film U-Boot. Ale máma si dá načas, když už to posr..la s tím Jéžiškem.

 

 

 

 

 

Můj ty Bože

Skutečnost, že dárky o Štědrém večeru nenaděluje Ježíšek nýbrž rodiče, akceptovala Kočička ve svých pěti letech celkem bez prolémů. V dětské knize objevila obrázek tatínka, který zvoní na zvonek pověšený přes dveře a přímo se dotázala, jak to tedy vlastně je. Pravdomluvní rodiče jí nic nezastírali. A Kočička je pragmatik, rodiče přece pořídí milovanému dítku cokoliv, kdežto u Ježíška to nikdy nebylo jisté. Kočička nový poznatek akceptovala, aniž by cítila jakoukoliv citovou újmu. Né tak Pejsek, Pejsek je zkrátka z jiného těsta. Ačkoliv byl Kočičkou několikrát upozorněn, jak se to s vánočními dárky vlastně má, úspěšně to ignoroval. Až dosud, do svých sedmi let.
Dnes položil mámě hloubavou otázku: Mami, a kdo vlastně nosí ty vánoční dárky?
Máma, (v domění, že Pejsek je již dostatečně zralý): No, Kryštůfku, vlastně rodiče.
Pejsek se slzou v oku: I ten jeřáb?
Máma: I ten jeřáb.
Pejsek: Tohle je můj nejhorší den v životě.
A máma si jen pomyslí, že je to to snad i její nejhorší den v životě, snad ještě horší než ten, kdy sama zjistila, že vánoční dárky nosí rodiče.

the Afterlife

Tak jo. Je třeba si přiznat, že nám to tu nějak vázne. Kočkopsí máma má na krku 4 křížky a na hrbu min. polovinu svého života. Dobrých knih a filmů je jako hub po dešti. Ale je to moc nebo málo? To záleží na předpovědi počasí, a ta bývá vrtkavá. Pejsek s Kočičkou standardně zahájili každý svůj vlastní nový školní rok. A máma najednou neví kudy kam. Tak tohle je ta krize středního věku, pche. Všechno víme, všechno známe, ale už si nevzpomínáme. Nakonec si máma přece jen na něco vzpomněla, na to málo, co jí život upřel: Že se nenarodila ani jako Otis Redding, Tom Waits, Michal Prokop nebo Joe Cocker. Také si vzpomněla na svůj první Open Air koncert na Spartě - Paul Simon a jeho afričtí bubeníci. Bylo jí 19 let a lístek stál 250,-CZK. Né, že by ta čísla byla rozhodující.
.

Tak tedy, život nemá chybu, a kdyby náhodou stále je tu naděje. The Afterlife.