Vzhledem ke zde již několikrát zmiňované krizi středního věku (já si s tím vystačím snad celý rok) se máma rozhodla, asi podruhé v životě, pro organizované pohybové aktivity a navštívila hodinu cvičení pilates. Objevila při tom na svém těle svaly, o kterých ani netušila, že existují. Respektive se snažila je objevit, neboť by měly na běžném lidském těle existovat. Kromě propoceného trika a třesoucích se nohou byla absolutním přínosem celé cvičební hodiny doprovodná hudba. Máma poslouchala Cohena a ani si neuvědomila, zda hmitá a kmitá vpravo či vlevo. Takže příští týden zas, uvidíme, jakým hudebním výběrem nás tentokrát paní cvičitelka obšťastní (Prosím, prosím, ať je to Dylan!). A ty pohyby, rukama a nohama, ty už dáme nějak do kupy.
Ale z jiného úhlu pohledu, řekněte, není to škoda potit krev při takové muzice?
Žádné komentáře:
Okomentovat