Nepoučitelná

Sobotní dopoledne. Myčka myje, trouba peče, pračka pere a máma lepí.
Povzbuzena článkem u Maliny se máma rozhodla, že tentokrát tu vystřihovánku z Ábíčka opravdu dáme. Docela zapomněla na předchozí neúspěchy, zvláště ten při výrobě pevnosti Boyard, kdy asistovala celá rodina a výsledek přesto vypadal spíše jako zřícenina hradu Velhartice. Máma zvolila vystřihovánku nižší obtížnosti a Pejsek se nadchnul.

Copak stříhání, to by nám šlo. Ale co znamená "narýhujte"?! A podlepte? Aha, pravděpodobně jsme nedodrželi postup. To by mohl být problém.

V této fázi se máma začala rozmýšlet.
Máma: "Kryštofe, myslíš, že to máme dělat?"
Pejsek: "Jo, proč se ptáš?"
Máma: "Já jsem v koncích."
Pejsek (zklamaně): "Teprve na začátku, a už jsme v koncích."
Máma (mazaně): "Tak si dáme pauzu, a pak na to mrknem. Ale do toho tanku nejdu. (pro jistotu). To bychom dopadli jako Němci u Stalingradu. (Na toto téma umí máma alespoň sáhodlouze vyprávět, což Pejska na krátkou chvíli uspokojí).

Pejsek: "Do toho tanku se mnou jde táta."
Máma: "To chci vidět?"
Ale i tak "Hodně štěstí chlapci moji, a do tanku, v tank!",  já půjdu raději škrábat brambory, v tom jsem fakt dobrá.