Skutečnost, že dárky o Štědrém večeru nenaděluje Ježíšek nýbrž rodiče, akceptovala Kočička ve svých pěti letech celkem bez prolémů. V dětské knize objevila obrázek tatínka, který zvoní na zvonek pověšený přes dveře a přímo se dotázala, jak to tedy vlastně je. Pravdomluvní rodiče jí nic nezastírali. A Kočička je pragmatik, rodiče přece pořídí milovanému dítku cokoliv, kdežto u Ježíška to nikdy nebylo jisté. Kočička nový poznatek akceptovala, aniž by cítila jakoukoliv citovou újmu. Né tak Pejsek, Pejsek je zkrátka z jiného těsta. Ačkoliv byl Kočičkou několikrát upozorněn, jak se to s vánočními dárky vlastně má, úspěšně to ignoroval. Až dosud, do svých sedmi let.
Dnes položil mámě hloubavou otázku: Mami, a kdo vlastně nosí ty vánoční dárky?
Máma, (v domění, že Pejsek je již dostatečně zralý): No, Kryštůfku, vlastně rodiče.
Pejsek se slzou v oku: I ten jeřáb?
Máma: I ten jeřáb.
Pejsek: Tohle je můj nejhorší den v životě.
A máma si jen pomyslí, že je to to snad i její nejhorší den v životě, snad ještě horší než ten, kdy sama zjistila, že vánoční dárky nosí rodiče.
ale to je dojemné...
OdpovědětVymazat